O samostudiu a korupci

Tak jsem si nedávno všiml, že v našem oblíbeném Portálu přibyla záložka Kvalita výuky. Hned jsem tam kliknul, abych se o sobě zase něco hezkého dozvěděl. Celá věc funguje skvěle, ze čtyř předmětů, které jsem měl v zimním semestru, se ohlasů dočkal pouze ten, který studentům nejvíce hýbe žlučí, totiž Ekonomie v prezenčním studiu, a to hned od čtyř studentů (ze čtyřiceti zapsaných). Hodnocení prachmizerné, asi bych se nad sebou měl zamyslet, dva studenti dodali dokonce slovní připomínky. Ty zase pro změnu hnuly žlučí mně:-), a to dokonce tak, že jsem tam dopsal své vyjádření. Nevím, kdo se k tomu má šanci dostat (asi jen já a mí nadřízení), vzhledem k tomu, že ona dvě vyjádření referují o čemsi obecnějším, rozhodl jsem se to dát v rozšířené verzi také sem na blog.

Takže cituji první z nich: "Způsob ukončení předmětu naprosto neodpovídal způsobu výuky. Za celý semestr proběhla výuka pouze třikrát (zbytek odpadal a náhrada neproběhla!). Test byl velice náročný s mnoha spornými odpověďmi (které vyučující během testu dokonce přiznal, ale neuvedl na správnou míru). Na připomínky k nepoměru Test vs. Výuka reagoval vyučující slovem "Samostudium". Pokud bych chtěla samostudium, přihlásila bych se na kombinovaný obor, ne na prezenční!" A to druhé: "Nesouhlasím s objektivitou hodnocení. Přednášející zadává studentum práci na VLASTNÍM projektu (vlastní výzkum) a uděluje kladné body za vyplněné dotazníky, tj. za sehnané respondenty v jím stanovených věkových kategoriích. Odmítl jsem tuto korupci a ačkoliv jsem měl při písemném testu 26 bodů z 30 (známka B), vzhledem k mé neúčasti na výzkumu pedagoga jsem obdržel známku C."

Čili dopadl jsem jako sedlák u Chlumce. Dovolím si trochu rozvést reakci, kterou jsem tam napsal. Začnu tím, co mně nejvíc hnulo onou zmiňovanou žlučí, totiž samostudiem. Vždycky, když slyším nářky našich studentů na nadměrné požadavky pedagogů, vzpomenu si na poměry na Filozofické fakultě v Olomouci za dob svých studií. Byly tam státnicové předměty (dokonce předměty pro obor zásadní), které se vůbec nepřednášely, neboť k nim existovala základní literatura, někdy k nim byla cvičení (ani semináře, ale opravdu cvičení), kde se snad dalo reagovat na dotazy, ale předpokládalo se, že si student vše nastuduje sám, pokud by něčemu nerozuměl, měl k dispozici konzultační hodiny, pokud by to nezvládl, asi si vybral špatný obor. Nikoho nenapadlo o tom diskutovat. Samostudium považuju za základní formu vysokoškolského studia. Pokud se někdo nechce samostudiu věnovat, neměl se hlásit na univerzitu, ale na nějaké učiliště.

Dovolil bych si v otázce "samostudia" jít ještě dál: řekl bych, že ideální model vysokoškolské výuky by vypadal asi takto: na první hodině bych dal tematické okruhy a literaturu, kterou by si studenti nastudovali, na dalších hodinách by se diskutovalo na základě jejich dotazů o tom, co je nejasné nebo diskutabilní. Pokud by žádné podněty nebyly, hodina by skončila po pěti minutách. Asi to někdy zkusím takto opravdu udělat (nutno dodat, že ve zmiňované Olomouci a dle referencí také v Brně  - a jistě i jinde - to tak opravdu probíhalo a probíhá).

Pokud se týká tohoto konkrétního případu, skutečně nebylo ideální, že výuka byla třikrát namísto šestkrát, částečně to vzniklo z mé strany (1x řádná dovolená, což - přiznávám - jsem komenzovat mohl), částečně nikoliv (1x státní svátek, 1x rektorské volno, což si myslím že nelze kompenzovat jinak než samostudiem). Pokud by za mnou studenti přišli, že chtějí, aby bylo vše odpřednášeno, samozřejmě bych je neodmítl a přišel bych klidně i v sobotu. Pokud se týká "přiznaných sporných odpovědí v testu" - šlo o to, že na některé otázky jsem uznával dvě opovědi (z pěti nabízených). Skutečně si nemyslím, že bych měl při testu říkat, kterých otázek konkrétně se to týká.

Pokud se týká "korupce" zmiňované ve druhé připomínce, nezbývá než zopakovat to, co říkám vždy na úvodní hodině. Jediná povinná součást hodnocení tohoto kurzu byl test. Jeho jakkoliv výborné zvládnutí ovšem samo o sobě stačilo pouze na získání hodnocení B. Další možnosti získání bodů navíc byly dobrovolné, přičem šlo získat max. 9 bodů navíc (= zlepšení hodnocení oproti testu o tři stupně). Těchto 9 bodů šlo získat např. za 2 excelentní nebo 3 průměrné odborné eseje. Pokud by dotyčný student byl ochoten vykonat něco navíc, stačilo by mu při 26 bodech z testu (což samo o sobě odpovídá hodnocení C, v žádném případě nešlo o žádné snížení hodnocení z důvodu nezapojení se do výzkumu) získat 6 bodů navíc (tedy napsat dvě eseje splňující minimální požadavky na kvalitu). Jinými slovy, tuto "korupci" nebylo třeba přijímat ani odmítat, stačilo udělat to, co se jinde zcela samozřejmě předpokládá a je to povinné, tedy napsat seminární práce (eseje) a dotyčný/á mohl/a získat hodnocení A. Systém hodnocení je nastaven tak, aby kurzem "prolezl" (na E) každý, komu se nechce nic dělat, ale prokáže mírně nadstandardní znalosti (tedy asi 66 % správných odpovědí v testu). Na hodnocení A či B je ovšem potřeba udělat i něco navíc. Primární jsou samozřejmě odborné eseje, které jsou i bodově zvýhodněny, ale nabízím i možnost "manuální práce" v podobě dotazníků, přičemž předpoládám, že pokud se to někomu příčí, tuto možnost si nezvolí, protože je (jakož i ty ostatní) dobrovolná.

Většinou na hodinách moc nemluvím o účelech těch výzkumů, do kterých takto "neeticky" studenty zapojuji, takže možná je nyní příležitost. Akademický pracovník má k naplnění svého pracovního úvazku povinnost odučit určitý počet hodin a zpracovat jistý objem publikační činnosti. Tuto publikační činnost zpracovává na základě svých výzkumů. Výzkumy můžou mít různou povahu, v našich podmínkách se někdo může zabývat např. tím, že zkoumá propagační prostředky (např. průměrný počet slabik úspěšného reklamního sloganu), někdo zase sociologií a cílovými skupinami (o což se pokouším já). Je to vlastně něco jako ročníkovky, bakalářky a diplomky, ale poněkud ve větším rozsahu. Na základě této publikační činnosti je hodnocen nejen sám akademický pracovník (v rámci jakéhosi interního bodového systému, který má zaveden naše univerzita), ale i jeho pracoviště (Ministerstvo školství provozuje registr publikačních výstupů vědecké činnosti, ve kterém pak vystupují souhrnné ukazatele za fakulty a univerzity; mimo jiné se plánuje, že do budoucna bude toto kritérium hrát stále větší roli při rozdělování peněz z veřejných rozpočtů pro jednotlivé školy). Lze to tedy brát tak, že své studenty zneužívám a nechávám za sebe pracovat (ano, zmíněná sociologická data bych si mohl třeba nechat získat agenturami, které se tím zabývají, pokud na to ovšem nemám grant, nechce se mi dávat statisíce ze svého, tak raději zneužívám studenty), ale také tak, že je to pomoc své alma mater, aby získala co nejvíce ministerských bodů a zařadila se po bok prestižních výzkumných univerzit.

A na závěr zcela nesouvisející dodatek - nedávno jsem absolvoval test jednotlivých inteligencí (je jich asi osm) a vyšlo mi, že druhou největší inteligenci (po hudební:-) mám v oblasti intrapersonální, zatímco úplně nejnižší v oblasti interpersonální. Takže pokud by se laskavému čtenáři (nejen) na základě výše napsaného zdálo, že jsem do sebe zahleděný namistrovaný frajírek, který na ostatní lidi naprosto kašle, má zajisté pravdu:-).