Výpočet známky v posudku na diplomky, bakalářky a ročníkovky

Občas se na to někdo zeptá, tak se to pokusím objasnit veřejně. Není to nic tajného, i když je to poněkud utajené. Jakým způsobem se počítá výsledná známka v našem formuláři na posudky na kvalifikační práce? Hodnotitel dává známky za jednotlivé parametry, z nich se pak vypočítá výsledná známka. Parametry mají svou váhu, takže výpočet vypadá jako vážený průměr. Je - a není. Není to prostý vážený průměr, který by vznikl vynásobením známek a vah, jejich součtem a podílem... tedy tak, jak se prostý vážený průměr obvykle počítá. V tomto případě jde o vážený průměr s preferencí tzv. úzkých míst. Úzké místo je to, co ... činí nějaký problém a brání úspěšnému dosažení cíle. V tomto případě je to parametr, který je hodnocený špatnou známkou. Základní logika je taková, že pokud je nějaký parametr hodnocený výrazně špatně, musí být hůře hodnocena i celá práce. Například, hodnotí se aktuálně devět parametrů. Pokud by osm z nich bylo hodnoceno stupněm A a jeden stupněm F, podle prostého váženého průměru by výsledná známka byla dle okolností B nebo C. To ovšem nelze - pokud je jeden parametr nevyhovující, čili za F, musí být za F i celá práce. Podobná logika je i u "lepších" hodnocení. Pokud by osm parametrů bylo hodnoceno A a ten devátý E, neznamená to tentokrát, že by měl být výsledek také E, ale nemůže to být ani B nebo dokonce A, jak by vycházelo podle prostého váženého průměru. Když práci bude hodnotit pedagog intuitivně, bez toho, že by měl k dispozici nějaký vzoreček na výpočet finální známky, pokud by osm parametrů hodnotil A a jeden E, měl by tendenci dát výslednou známku nejčastěji C nebo D. To je prostá empirie, žádná matematika - takhle nějak by to zkrátka většina pedagogů cítila. Před mnoha lety, když jsme ještě nepoužívali tento formulář, ale měli jsme jiný, kde pedagogové také hodnotili jednotlivé parametry, a pak i celou práci jen podle vlastního úsudku, mnohokrát jsme diskutovali o tom, jak vlastně má celkové hodnocení vypadat. Když použiju stejný příklad, někdo poměl pocit, že osmkrát A a jednou E by mělo dát E, zatímco někdo jiný soudil, že by to třeba mohlo být i B. Postupně jsme se dobrali nějaké shody na tom, jak by to teda mělo doopravdy vypadat. A podle toho byl vytvořen algoritmus, který v posudku výslednou známku počítá. Je to vlastně objektivizace celkového výsledku na základě dílčích, samozřejmě subjektivně-objektivních, hodnocení. K tomu slouží váhy, které je ve formuláři vidět, a které vyjadřují základní poměr významnosti jednotlivých parametrů z hlediska jejich vlivu na celkové hodnocení. Kromě toho ale výpočet funguje tak, že čím horší je hodnocení dílčího parametru, tím se jeho váha zvyšuje. Základní nastavení poměru vah udává, jak moc se váha toho kterého parametru může zvýšit, a tím omezuje, jak jednotlivé parametry mohou ovlivnit celkové hodnocení, pokud se stanou takovým úzkým místem. Na první pohled to může vypadat jako krutý systém, který "neodpouští jedinou drobnou chybičku", ale on je ve skutečnosti nastavený jenom tak, aby odpovídal tomu, jak "průměrný" hodnotitel uvažuje nad celkovým hodnocením na základě hodnocení dílčích parametrů. Chcete-li, je to jakási matematizace způsobu uvažování průměrného pedagoga. Samozřejmě, jak to tak bývá, celá věc prošla několikaletým procesem hledání a odlaďování výsledného tvaru. Posledních deset let se ale už v principu nemění.