Tváře a jména

Musím dopředu říct, že mám dost špatnou paměť na jména, a vlastně vůbec na lidi, protože si kromě jejich jmen často nepamatuju ani odkud je znám. Občas se mi stává, že proti mě někdo jde, je mi povědomý, ale nedokážu ho nikam zařadit, no a když mě začne zdravit a oslovovat jménem, je to hotové neštěstí. Nestává se to sice až tak často, ale mé pokusy z toho nějak vybruslit pak stojí za to.

Je tím samozřejmě poznamenán i můj vztah ke studentům. Znám spoustu jmen, která čtu třeba v seminárních pracích, pak znám tváře, které se objevují na hodinách, ale jsou to pro mě dvě izolované báze dat, které si propojuji jen s velkými obtížemi. Člověk si samozřejmě pamatuje třeba ty, kterým vede ročníkové a diplomové práce, pak pár lidí, kteří jsou něčím výrazní, ať už v negativním či pozitivním smyslu slova, ovšem asi i vzhledem k tomu, že nepatřím k oněm "interaktivním" učitelům, u některých lidí k propojení tváře a jména v mé hlavě nedojde během celého jejich studia. Větší je tento problém samozřejmě u kombinovaných studentů, se kterými se člověk nepotká až tak často. Obzvláště zábavná pak moje neschopnost pamatovat si lidi v kontextu byla v době, kdy jsem na naší škole sám studoval v kombinovaném studiu a zároveň jsem některým jiným kombinovaným studentům přednášel. Svým spolužákům jsem tykal, ostatním studentům vykal, ovšem nezřídka se stávalo, že šel někdo z nich proti mě, už zdálky se na mne usmíval, zatímco já jsem horečně šrotoval, jestli mám dotyčnému vykat nebo tykat. Zřejmě největší úleva z vlastního úspěšného ukončení studia souvisela možná právě s tímto "problémem".

K napsání tohoto blogu mě ovšem inspirovala docela jiná příhoda. Studenti nedávno psali mé oblíbené testy a když se vymezený čas chýlil ke konci, zvedla se jedna studentka a nesla mi svůj odpovědní lístek. Mrknul jsem na něj, viděl na něm známé jméno, které jsem měl propojené s určitou tváří, ale ouha, tvář, která jej odevzdávala, byla úplně jiná. Dokonce bych řekl, že jsem tu tvář viděl poprvé v životě. V té chvíli jsem neměl čas o tom moc přemýšlet a usoudil jsem, že proces propojování tváří a jmen v mé hlavě zkrátka v tomto případě asi nebyl úspěšný. Když jsem ale nad celou věcí přemýšlel později, nabýval jsem stále silnější pocit, že tady něco nehraje. Procházel jsem seznam studentů, kteří navštěvovali onen kurz, a stále jsem nenacházel žádné jiné jméno, které by se k oné mně známé tváři (o níž jsem věděl, že do toho kurzu jistě patří), dalo přiřadit. Nakonec jsem usoudil, že muselo jít o podvod. Že zkrátka ona známá tvář poslala za sebe na test někoho jiného a vsadila na to, že si ji nepamatuju a že na celý podvod nepřijdu.

Začal jsem usilovně přemýšlet, co s tím. Pokud bych celou věc vytáhl na světlo boží, bylo by to tvrzení proti tvrzení. Kdybych dotyčnou při odevzdávání testu chytil za ruku a před svědky ji donutil se legitimovat, bylo by všechno jasné, ovšem kdybych to začal řešit zpětně bez důkazu, mohla by dotyčná tvrdit, že test psala ona a já bych neměl žádnou možnost dokázat opak.

Protože celý proces vysokoškolského vzdělávání považuju tak trochu za hru, ve které se učitelé snaží studentům co nejvíce zašmodrchat jejich cestu za vysněným titulem, vzal jsem to nakonec tak, že jsem sice prohrál jeden game, ovšem nyní mám možnost nasadit silnější úder. Rozhodl jsem se, že dotyčnou nechám být, ale druhý den ráno pošlu všem studentům zprávu, že od nynějška budu při odevzdání testu od všech vyžadovat, aby předložili nějaký průkaz se svým jménem a fotografií. Vše bude krásně průhledné, nikdo mne neoblafne a ani zpětně nebude možné nic a nikoho napadnout.

Stále jsem měl ovšem nějaké pochynosti a vnitřně jsem se zdráhal uvěřit, že by se někdo k takovému podvodu opravdu uchýlil. Mé testy sice nejsou zrovna v oblibě, ale na druhou stranu, nakonec je snad všichni na druhý či třetí pokus udělali, dnes sice čteme ledacos o různých podvodech při vysokoškolském studiu, právě proto bych ale nakonec spíš čekal, že do takového rizika nikdo nepůjde, zvláště když jde o natolik závažnou věc, že za ni jistě hrozí vyhazov ze školy.

Znovu jsem procházel seznamy studentů a nakonec jsem tam objevil jméno, ke kterému by se snad ona mě známá tvář mohla vázat. Byl jsem sice stále jako o správném spíše přesvědčený o jménu na již odevzdaném testu, ale nakonec jsem se rozhodl vyčkat do dalšího zkušebního termínu, na němž bylo ono jméno "druhé volby" zapsané.

A jak to celé dopadlo? Na další termín se dostavila mně známá tvář i ono zapsané jméno, samozřejmě v jedné osobě. Žádný podvod se tedy nekonal, alespoň ne pro tentokrát, nebo alespoň ne takový, který bych odhalil. Vše je zapomenuto, děkujeme, odejděte. Zůstal jenom tento, vzhledem k absenci skutkové podstaty vlastně naprosto zbytečný, blog.

Mimochodem, ten nápad, že by se studenti při odevzdávání testu legitimovali, je docela zajímavý. Možná jej někdy vyzkouším v praxi:-)