Naprosto trapný blog o občerstvení u státnic

Je tak nějak zvykem, že studenti připravují pro své milé pedagogy - členy státnicových komisí - občerstvení. V minulosti jsme zažili různé varianty, od naprosto honosných s luxusními řízečky a tropickým ovocem, které asi stály ve výsledku pár stovek tisíc korun, až po velmi minimalistiké varianty. Když jsme se o tom s kolegy bavili, skoro ve všech případech byly nějaké výhrady. Pochopil jsem, že může být dost obtížné vymyslet, co by vlastně takové osazenstvo státnicových komisí chtělo konzumovat. Rozhodl jsem se proto napsat asi nejtrapnější blog svého života. Berte to jako formu kvalitativního marketingového výzkumu s jedním samozvaným participantem.

Chlebíčky - jsou v tuzemsku velmi oblíbený gastronomický prvek. Realita je taková, že kupodivu též velká část pedagogů přemýšlí o takových věcech, jako je zdravý životní styl včetně stravy. Dovedete si představit, co to znamená, sedět pět dní na židli, jen občas se zvednout, a u toho konzumovat chlebíčky? Zvláště oblíbené majonézové varianty? To, že člověk reálně může pár kilo přibrat je fakt, to, že se brzy cítí jako plný sud, také. S chlebíčky tedy opravdu velmi opatrně, podobně jako s jejich variantami - různými jednohubkami a podobně.

Ovocné a zeleninové mísy - se kupodivu jeví jako možná nejvděčnější část občerstvení. Je dobré zahrnout hlavně ty varianty, kterými se člověk ve svých nejlepších hadrách nezapatlá. Vynechal bych osobně broskve (zvláště neporcované, s peckou) a spolehnul bych se jen na jablka, hrušky, hrozny a banány, plus nějaká ta paprika nebo okurek. Tady spíš platí, že raději více než méně, rozhodně ale není potřeba vymýšlet žádné složitosti.

Sýrové a šunkové mísy - každopádně je to lepší varianta než chlebíčky. Většina lidí jí buď sýry, nebo šunky a salámy, nebo oboje, takže si prakticky každý vybere to, co chce, a nemusí z něčeho odstraňovat šunku a mojonézu. Podstatná součást je též

Pečivo - to bílé (rohlíky) má tu úžasnou vlastnost, že člověka, který někde musí celý týden sedět, také dokonale zalepí. Chce to také tmavé pečivo, kupodivu nejlépe i chleba.

Sladké pečivo, koláče, buchtičky a tak - někdo to rád, někdo ne. Něco takového jistě být může, trochu hloupé je, když je to jediná varianta, protože někteří lidé se zkrátka těmto věcem vyhýbají.

Sladkosti, tyčinky, brambůrky a podobně - asi jako všude, když to má člověk před sebou, valí to do sebe, když to nemá, nijak mu to nechybí. Jestli nás máte aspoň trochu rádi, tak to raději vůbec nenoste. S jednou výjimkou, kterou představovaly výborné domácí tyčinky od paní Popelkové. Ty byly dokonalé:-). Ale dobrého pomálu.

Nápoje - kávu budeme mít stejně raději z našeho pressovače, takže varianty s rozpustnou kávou v konvičce jsou zbytečné. Jistě se hodí nějaký džus, případně pár minerálek, ale to není třeba přehánět, většina lidí si stejně vaří čaj (záleží samozřejmě na počasí). Jo - pokud přinesete šampáňo na přípitek, zcela jistě by mělo být vychlazené:-).

Množství - hodně velkou roli hraje to, jak dlouho ten den státnice trvají. Někteří členové komise z dopoledního menu i snídají, tak je lepší, když tam ráno nejsou jen dvě jablka. Je potřeba počítat s tím, kolik lidí v komisi je (bývá nás šest, každá věc by měla být pro každého, lidi si jinak závidí:-). Ještě podstatnější je odpolední program. Lidé dostávají hlad hlavně kolem čtvrté, páté, šesté. Když se končí ve čtyři nebo o půl páté, moc se toho obvykle nesní. Když je odpolední program do sedmi či osmi, všichni se chtějí pořádně najíst, a pak je blbé, když se čeká, kdo si vezme poslední kousek. Tohle je asi potřeba si zjistit. Každopádně, členové komise jdou v poledne normálně na oběd, takže tohle není třeba suplovat.

Možná jste si položili otázku, proč jsem tuto pitomost vlastně vůbec napsal. Důvod je jediný. Občas mám u státnic hlad, protože je to tam fakt docela nadlouho a člověk nemůže jen tak odejít. Nejzoufalejší situace nastává, když je tam talíř plný chlebíčků (NEEEEEE!), čtvrtka jablka, půl banánu, dva kousky marlenky a několik koleček salámu s 50% obsahem tuku a k tomu tři půlky bílého rohlíku. To bych fakt vraždil:-). Jsme taky jen lidi, takže pokud nám chcete něco připravit (za což jsme samozřejmě rádi a děkujeme), zkuste něco, co nás nezabije.