Knihy, knihy, pojmy, dojmy...

Asi se už budu ve svých blozích opakovat, ale nedá mi to, protože vždy se svými studenty zažiju něco, co mě překvapí, navzdory tomu, že jde vlastně stále o stejný typ "zážitku". Tyto zážitky ve zvýšené míře přináší zkouškové období, které se právě přehouplo do své druhé poloviny.

Naposledy se jednomu kolegovi podařilo nenapsat test, a když jsem s ním procházel otázky, u jednoho pojmu ze zadání, který měl špatně, říká: "Ale když spotřebitel..." Okamžitě jsem ho přerušil a říkám: "Ale to je pojem, který má svůj pevný obsah, to neokecáte." "No jo, ale já se to pokouším vysvětlit...", nedal se. "Jenomže to je pojem, který se používá určitým způsobem. Kdyby nešlo o terminus technicus, v podstatě by to mohla být z kterákoliv z těch variant, které tam jsou, ovšem sedí jen jedna, protože ten pojem má zkrátka pevný obsah. Buď to víte, nebo to nevíte," zakončil jsem debatu. Takže je to tu opět, pojmy, pojmy a dojmy. Řada lidí má dojem, že všechny věci se dají nějak okecat, protože pevné pojmy neexistují.

Shodou podivných okolností měla tato příhoda zajímavou předehru, protože jen pár minut před tím jsem zapisoval do indexu známky a jedna studentka u toho říká: "Tohle byla asi jediná... no, jedna z mála zkoušek, na kterou jsem se učila z knihy." A máme tady přímou souvislost. Na zkoušky se učíme z powerpointových prezentací, ze kterých samozřejmě nepochopíme, že některé pojmy mají dokonce pevný obsah, protože tyhle prezentace jsou spíš pomůckou a vodítkem pro přednášejícího, aby věděl, co má říkat. Tomu, co si tam onen dotyčný napsal, on sám samozřejmě rozumí a ví, kdy jde o pojem a kdy pouze o úvahu, student to ovšem z pouhého nadpisu či odrážky nemá šanci zjistit. Proto se z prezentací v podstatě učit nelze, což ne všichni chápou.

No a na závěr tohoto krátkého zamyšlení zde máme opět pár úvah o dnešní zkažené mladé generaci. Vždycky si při těchto příležitostech vzpomenu na své studium v Olomouci, kdy jsem si plánoval na každou zkoušku i kolokvium týden času, protože jsem musel přečíst tak dvě až tři knihy. Tím přečíst nemyslím zběžně prolítnout, ale důkladně přečíst dvakrát až třikrát, abych si z toho zapamatoval ony pojmy s pevným obsahem, jejichž neznalost se nepromíjela. A to jsem měl vcelku brnkačku, protože jsem studoval fildu, zatímco spolubydlící z koleje - právníci a medici - měli ve srovnání s tím opravdový záhul. A jejich úspěšnost při zkouškách byla samozřejmě mnohem menší než moje. Co z toho všeho plyne - to nechám na každém zvlášť.