Jak je snadné kopat do někoho, kdo se nemůže (nebo nechce) bránit

01.03.2009 23:06

Plést se do vysoké politiky může být někdy až životu nebezpečné, ale přesto to udělám. Třeba mi to nakonec nikdo nespočítá a nějak to celé přežiju. Stalo se poslední dobou na naší fakultě oblíbenou kratochvílí posílání všelijakých anonymních udání, pamfletů, pomlouvačných dopisů a kdovíčeho ještě. Je sice pravda, že nejlepší reakcí na anonym je jeho vyhození do koše a druhou nejlepší podrobné a pravdivé vysvětlení předmětu nařčení, pakliže jsem objektem zájmu anonyma (ano, někdy se tomu říká i krizová komunikace), já udělám ještě něco jiného, totiž pokusím se vyjádřit k něčemu, co se mně přímo nijak nedotýká a nevzniká mi z toho žádná újma.

Důvod, proč to udělám, je ten, že lidé rádi zapomínají a stokrát opakovaná lež se postupně stává pravdou, protože, když si někdo už kdovípokolikáté přečte o někom něco nepěkného, pod tíhou jednostranné "mediální" manipulace začne na dotyčného postupně měnit názor. Takže tenhle blog je tak trochu pokusem onu jednostrannost poněkud vyvážit.

Tedy nazpět k těm anonymům. Naposledy mi mailem přišel dopis od kohosi, kdo si říká "Všetečka" (z nějakého důvodu mi to trochu evokuje vševidoucí oko bývalé státní bezpečnosti) a kdo se rozepisoval o nepravostech páchaných bývalými děkany Světlíkem a Zelinským a tajemníkem Kokrdou. Poslední dva jmenované pány ponechám stranou, neb toho na sebe sami prozradili dost při památném zasedání akademického senátu, na kterém vedli polemiku s rektorem prof. Hozou, a utrousím pár slov o tom, kdo se momentálně nemůže (nebo nechce) na půdě univerzity a fakulty bránit, tedy o doc. Světlíkovi.

Začnu osobní vzpomínkou na doby dávno minulé, kdy jsem sám studoval na FaME (tehdy ještě jako součásti VUT Brno) a kdy bylo velmi v módě učit se marketing "ze Světlíka". Ano, šlo o knihu Marketing - cesta k trhu, kterou Jaroslav Světlík vydal již kdysi na počátku devadesátých let a stal se tak jedním z prvních českých autorů marketingové literatury, navíc autorem velmi úspěšným, o čemž svědčí mimo jiné to, že tato kniha je dodnes v doporučené literatuře na mnoha českých vysokých školách a ještě docela nedávno se dočkala další reedice.

Když jsem se pak za nějakou dobu začal pohybovat v prostředí školství a jeho marketingu, ukázalo se, že v Česku existuje asi tak jeden autor, který o marketingu školy cosi smysluplného napsal, a tím autorem je - Jaroslav Světlík. No a konečně když se naše republika vyhrabala z ekonomicko-politicko-společenského marastu devadesátých let a začalo se více mluvit o mezinárodní spolupráci, integraci a tím i "lokálním jednání v globálním prostředí", opět se ukázalo, že jedním asi tak ze dvou autorů, kteří se tímto problémem u nás důkladně zabývají a mají za sebou určité vědecko-výzkumné úspěchy, je - opět Jaroslav Světlík se svým Euromarketingem. Jaroslav Světlík je pro mne osobně člověk, který dokázal hned několikrát vcelku vizionářsky najít svou "tržní niku" a tu dokázal velmi úspěšně zaplnit díly, jejichž životnost se - narozdíl od děl mnohých jiných autorů - díky nesporné kvalitě nepočítá pouze na roky. Navíc je to podle mého názoru skvělý pedagog, který nejenže přednáší velmi poutavě, ale také mluví o věcech, které mají velmi široký dopad a mohou být pro posluchače - ať již jde o akademiky nebo lidi z praxe - zajímavé z teoretického i praktického hlediska.

No a pak tu máme ono - jak jinak - anonymní udání, že doc. Světlík opsal část své habilitační práce z práce doktorské. Přiznám se, že jsem ani jednu práci nečetl (ač to mám již nějakou dobu v úmyslu, protože jak jinak by si člověk měl udělat vlastní názor), nicméně vidím to asi takto: jistě není ideální, když jsou závěry (pokud tedy můžeme věřit tomu, co přišlo od anonyma) obou prací velmi podobné. Na druhou stranu, pokud se dvě práce jednoho autora shodují řekněme z padesáti procent, nemusí (a nemůže) to být na škodu, protože pokud člověk dlouhodobě bádá v jednom oboru, nutně musí stále vycházet ze stejných (byť postupně doplňovaných) teoretických východisek a na ta pak aplikovat konkrétní výzkumy (člověk pak neví, jestli se má smát nebo brečet, když za ním chodí budoucí autoři diplomových prací, kteří nechtějí pokračovat na tématech svých bakalářek, protože se bojí, že je někdo obviní z plagiátorství sebe sama). Co však v celém sporu vůbec nepadlo a co já osobně považuji za zásadní: Není pravidlem, že na to, aby se člověk stal docentem, musí nutně odevzdat zcela novou původní práci. Docentury (a také doktoráty) se na mnohých školách získávají tak, že člověk shromáždí své dílčí práce k určitému tématu (pochopitelně jich musí být dostatek a být dostatečně fundované, což posuzuje komise), napíše k nim shrnující komentář a má vystaráno - a na tom prosím pěkně není nic špatného nebo nelegálního, to je naopak velmi logický a správný postup! Dovolil bych si tvrdit, že odborná činnost doc. Světlíka je takového rozsahu a úrovně, že na jmenování docentem bez debat stačí, lhostejno, zda se předložený habilitační spis s něčím z jeho dřívějších děl shoduje či neshoduje.

Shrnuto - o Jaroslavu Světlíkovi jako odborníkovi na marketing a marketingovou komunikaci naprosto nepochybuji. Osočování jeho osoby se nicméně týká i výkonu funkce děkana, což je samozřejmě něco jiného než odborná vědecká činnost a zároveň něco, co se mi špatně hodnotí, protože jsem do řízení fakulty neviděl a ani nevidím. Nemůžu si ovšem nevpomínat na situaci, kdy se stal děkanem a kdy měla naše fakulta projít reakreditacemi. Vzpomínám si na velmi viditelné úsilí doc. Světlíka zajistit vše po formální i obsahové stránce tak, aby to dobře dopadlo, což se nakonec také podařilo. Kdybych měl ze svého pohledu nějak charakterizovat šéfování doc. Světlíka, řekl bych, že to byla stabilizace systému, který dříve fungoval možná spíše intuitivně a spontánně, pomocí jistých více či méně pevných pravidel. Samozřejmě, bylo to v době, kdy náš studijní obor měl na fakultě pozici něčeho více než jen trpěného bratrance z Ameriky, kterého po vyždímání jeho dolarového konta každý rád vykopne někam do škarpy, a přišlo mi, že by pro rozvoj fakulty bylo ideální, kdyby se v jejím vedení pravidelně střídal "výtvarník" a "markeťák - právě proto, aby se vzájemně vyvažoval řekněme bohémský a byrokratický princip. Což je ovšem - jak se zdá - stav, který už nikdy nenastane.

Možná se ptáte, proč jsem se vlastně rozhodl věnovat svůj blog Jaroslavu Světlíkovi a "obhajobě" jeho osoby. Důvod je ten, že mám zkrátka v poslední době pocit, že se vytváří takové povědomí, jako že "za Světlíka" to byla taková nějaká doba temna, kdy se děla spousta nepravostí, z nichž nejhorší bylo ono jeho "podvodné" získání docentury. Bohužel situace na fakultě je dnes taková, že pomalu každý "je proti někomu" a člověk neví, jestli je za tím nadbytek testosteronu, nebo spíše estrogenu (jak se ukazuje, asi je to jedno, protože nezdravá konkurence bují na všech frontách a po světě chodí mraky lidí, kteří se někam cpou, aniž by na to měli...), v každém případě je skoro nebezpečné se za někoho postavit, protože člověk neví, komu tím začne vadit. Je dokonce pozoruhodné, že do osoby doc. Světlíka se navážejí "příznivci" obou (nebo všech) znesvářených stran, ať už je nazveme jakkoliv. Nemůžu samozřejmě říct, že doc. Světlík je člověk bez chyb - osobně věřím, že dnes sám lituje třeba toho, že důvěřoval některým lidem, kteří díky jemu chtěli pomoci hlavně sami sobě - pár takových bylo a většinou už ani není na naší fakultě. Z mého hlediska udělal největší chybu v tom, že se nepokusil důrazně veřejně vysvětlit celou situaci kolem habilitace, čímž dal všem svým oponentům do rukou ty největší trumfy. Přesto je to pro mne člověk, který udělal pro fakultu i univerzitu docela hodně, ale dnes se bohužel mnohým hodí, když na něj skrytě i nepokrytě házejí špínu. Smutné je, že ve vysokoškolském prostředí, kde se během pěti let vzdělávacího cyklu obmění většina lidského a myšlenkového "obsahu", cílené snahy tohoto druhu mají docela velkou naději na úspěch.

Zpět